Anabáze Jedlová(Zpráva Vlakové čety o putování do nesamoty)

Motto: Je to sice dražší, ale zato to jede dýl.

Vlaková četa se ustavila někdy po obědě. Deklarovaný cíl byl jasný: jít na autobus je rozumná možnost, jít na vlak nikoliv. Půjdeme tedy na vlak, bude to větší sranda.

Jít na vlak z Jiřetína obnáší zjistit, kdy vlak jede. Zjistili jsme, že jedou dva: 15:39 a 16:45. První byl odsouzen jako nereálný, druhý jako reálný. První jsme málem stihli, druhý nejel. To ovšem zůstávalo ve skrytosti.

Prvního člena Vlakové čety jsme ztratili, jen co jsme začli jít do kopce. Posléze se zjistilo, že odběhl Rozumně uložit měnu. Během čekání jsme vzývali Ducha Svatého, jelikož jsme bručeli Veni Creator, ale taky na M., aby se už konečně ukázal. Ukázal se a dál jsme kupodivu nikoho neztratili.

První iluze jsme ztratili ve chvíli, kdy skončila plužená ulice Jiřetínská, avšak kopec pokračoval. Křížovou cestu jsme nakonec zvládli vystoupat bez zastávky, po nevelkých peripetiích ("Pauza?" "Nejdřív u třetího pádu!"). Dlužno říct, že povzbuzena takovým ostrým úvodem, nepatřičné pocity chladu Vlaková četa zaháněla bez obtíží. Alespoň bez bratrsky nahlas sdílených.

Druhá iluze vzala za své, když jsme vylezli z lesíka za kostelem a skončili nad kolena v závěji. Traverz lučin pod horou Jedlová nabídl takových příležitostí zajít na hlubinu více než dost: hlubina se otevírala prakticky všude, kam jsme šlápli.

Na krásném a větrném místě jsme objevili osamělou lavičku. Potěšili jsme ji alespoň tím, že jsme se u ní zastavili a zúročili Rozumně uloženou měnu. Finanční záležitosti nestouply do hlavy pouze H., který po celou dobu anabáze abstinoval.

Oblažena sněhem všude a vzlínající vlhkostí Vlaková četa odvážně do lesů Jedlové se vrhla. Tempo pochodu, už tak uspokojivé, dále zvýšovala skutečnost, že se neboříme po stehna, maximálně po holeně a většinou ani to ne. Krátce jsme též kontemplovali pilně pracující lyžařský vlek, který směrem dolů vezl stejný počet lidí jako směrem nahoru a nebylo to tím, že by někdo byl zapomněl vystoupit.

Lesy Jedlové se vyznačovaly také tím, že vypadaly jak zimní pohádka. Jestli tam Šafránková střílela chráněné ptactvo Vlaková četa neví.

Po nějaké době jsme dorazili na rozcestí, kde se cesta počala svažovati dolů. Padl první návrh zkusit doběhnout nereálný vlak v 15:39, ježto bylo 15:32 a značený kilometr a něco z kopce se uběhnout vcelku dá. Návrh byl naštěstí záhy zamítnut. Tempo pochodu se ověm opět zvýšilo.

Po nějaké době Vlaková četa spatřila podezřele svižný pohyb pod strmým zalesněným svahem. Při bližším pohledu se ukázalo, že jde o individua lidská běžící; ta byla následně vyhodnocena jako běžící na vlak. Toto logicky vedlo k závěru, že (a) vlak je blízko, a (b) nejen prostorově. H. na ně zařval, jestli dobíhají. Odpověď nebyla dekódovatelná. Nastal tedy zlatý hřeb horského pochodu, kdy se Vlaková četa pod neohroženým vedením M. (budiž mu čest a sláva na věky věků) vrhla ze strmého svahu přímo dolů. Považujeme za zázrak, že jsme ten krpál seskákali a nenechali tam ani jeden kotník, a považujeme také tento výkon za skutečný vrchol oné výše zmíněné srandy.

Zcela logicky podmíněný a zcela zběsilý úprk následně pokračoval dobíháním mizejících individuí lidského původu. Když Vlaková četa nešťastníky dostihla, zjistila, že (a,b) vlak zas tak blízko samozřejmě nebyl. Nedošlo tedy k žádnému ohrožení dobrodružného ducha výpravy.

Šlo to dál z kopce a zanedlouho to došlo na nádraží Jedlová.

Zde je třeba podotknout, že nádraží Jedlová se sestává ze čtyř kolejí, příchodové cesty a silničky a nádražky. Zbytek tvoří les - v okolí není jediná další budova, natož obyvatelná. Nádraží Jedlová se okamžitě zařadilo na seznam oblíbených drážních lokalit. Bylo tam skvěle.

Bylo tam také zima, jelikož skončila fáze pohybu, takže Vlaková četa zapadla do nádražky.

Během padání do nádražky jsme se také dozvěděli, že (a) vlak 15:39 před chviličkou odjel, (b) vlak 16:45 nejede. Uzřeli jsme tedy, co bylo předtím skryté, a litovali toho. Osvícení přišlo v podobě vlaku v 16:51.

Mezitím jsme obdivovali nádražku zevnitř. Měli tam parádní zelňačku. Kašlající H. opět abstinoval a dal si čaj, zbylé osobnosti Vlakové čety využili místní nabídky tekutého chleba národa českého. O zábavu se postaral především hovor, avšak významnou měrou se podílel též přímý přenos z jakéhosi závodu v běhu na lyžích žen s vypnutým zvukem (vypnutý byl zvuk přenosu, ženy pravděpodobně svůj zvuk nevyply) doprovázený nahrávkou tradičních českých koled v podání dětského sboru. Zpomalené záběry finišujících běžkyň na tóny Nesem vám noviny dodaly jistě kolednické tradici netušený rozměr.

Z nádražky jsme též ohlásili svou pozici A. do výchozího stanoviště, načež byla odvolána preventivní pátrací akce.

Vlak 16:51 přijel včas (!!!) a průvodčí nás informoval, že jsme klidně mohli zůstat sedět ve výborné nádražce, protože stejně nejlepší spoj dál z České Lípy do Prahy bude ten rychlík, který by z Jedlové odjížděl 17:39.

Během placení se vyskytl zajímavý problém: objem prostředků byl dostatečný, ovšem alokace dále nedělitelných bloků (čtěte: bankovek) ani při nejlepší vůli nedovolovala spravedlivé rozdělení nákladů na všechny muže Vlakové čety. Optimální řešení mělo ten vedlejší efekt, že má nyní H. levou kapsu až ke koleni a při každém kroku cinká.

Nádraží v České Lípě je, na rozdíl od malebné Jedlové, mizérie. Darmo mluvit. Tedy jsme místo mluvení zpívali, respektive opět bručeli, tentokrát Laudate omnes gentes. M. prohlásil, že se půjde podívat po nějakých zajímavých lidech. Zbytek Vlakové čety přestal činit násilí svým hlasivkám a/nebo uším a prohlásil, že zajímaví lidé jsou mezi spolučekajícími osobami oni.

(V nádražním rozhlase profesionálně a vesele ohlásili, že rychlík z Kolína do Rumburka je zpožděný z důvodu srážky s civilní osobou na přejezdu. Vlaková četa prosí o modlitbu.)

Ve vlaku z České Lípy do Mladé Boleslavi (+/- 18:30 - 19:45) došlo k (a) zaplnění poloviny odpadkového koše skořápkami od buráků, (b) snědení tří čtvrtin alespoň půlkilového pytle buráků, (c) definitivnímu vybrání všech zásob Rozumně uložené měny. H. se opět transakce zdržel a abstinoval. Dále se Vlaková četa zabývala duchovnem a dospěla mimo jiné k teologické příloze č. 1. a 3. Během teologické debaty byla prázdná naplněna nádoba na Rozumně uloženou měnu naplněna skořápkami od buráků.

Ve vlaku z Mladé Boleslavi (+/- 19:50 - 20:50) jsme se zájmem pozorovali vánoční stromeček vložený na roštu na objemná zavazadla. Novopečený majitel stromku na oplátku se zájmem pozoroval zájem Vlakové čety a referoval o něm do mobilního telefonu. Následně nás ochotně vyfotil.

Vlaková četa v pořádku dorazila do cíle anabáze na Hlavním nádraží, kde byla zformulována teologická příloha č.2. Nedlouho poté se prozatím Vlaková četa rozpustila a postupně odtekla do svých domovů.

Cíle putování byly jednoznačně naplněny: trvalo to dlouho a byla to sranda. Velká. Tak ne že příště zase vyměknete a budete se sardinkovat do autobusů!


Sporadické fotky z Anabáze Jedlová jsou k vidění zde.

M+P+L+H
Za Vlakovou četu sepsal H. the Sceptic





PŘÍLOHY TEOLOGICKÉ:
1: Trojjedinost je analogická následující trojici: buráky, arašídové máslo, tatranka s arašídovou příchutí. Vlaková četa se zdráhá soudit jak.
2: Trojjedinost je analogická následující trojici: eskalátory jedoucí dolů, stojící, jedoucí nahoru. Vlaková četa se zdráhá soudit jak.
3: Eucharistie... čistá symbolika, jak osobní? Přišli jsme na jednu možná nápomocnou analogii (a možná zavádějící...): taková ta intelektuálně-psychologicky-symbolická interpretace je něco jako napsat krásný dopis sám sobě - na rozdíl od toho, když nám ten dopis přijde od někoho, kdo je sice třeba na úplně jiném kontinentu a prostě víme, že ho nemůžeme vidět - ale ten dopis je od něj. Podnět k dalšímu přemýšlení.

T-Mobile G1

simona krainova
moblni telefony lg
nokia 6700 recenze
3d filmy download
schindler
rejstrik
skalice
realitymix
tabulka
google nexus
a380
organicka chemie
epson
pribram
south park studios
www ordinace cz
kvetinarstvi brno
tn cz
the doors
cafe imperial praha
nacisticke symboly
zaver
canon eos 7d
armatury nymburk
tesco pardubice
mapa olomouce
elektricky naboj
diamant
lg telefony
stopove prvky
big band

Sergej na hráchu jede v motoráku!

p. Koželuh

Setr

Včely
které jsem viděl dnes v metru
prachbídný vztah k mému setru
měly.

V mukách
svistem jsem milého setra
vyvedl tentýž den z metra
Luka.

Hafan
nejspíš to pochopil špatně
tudíž mě zakousnul chvatně
parchant.

Zuby
jeho teď tisknou mou holeň
mazat jsem neměl med kolem
huby.

p. Svištící

Tak dlouho? Tak to děkujem za všechny melouny.

Ano, dámy a pánové, už jsou tady:

Byla tam na kříž dvacítka, jinak třicet, takže jsme spokojeni. A co jinak?
No jinak dobrý. My tady dřeme, my jsme nosiči náprav. Ale ty Teplice, to je špatný.
Jak to?
No je to zlý.
To je, no.
Si myslej, že se to vozí zadarmo, nebo co?
No mě to povídej.
Tak zrovna teď. Mi volal Radim.
A co chtěl?
Von? Von vlastně nic nechtěl.
No to je vůl, ty vole. A cos mu řek?
Nic, co bych mu řikal.
No tak tos neměl. Co von teď bude řikat?
Nevim, asi nic.
Právě.
No jo, ty jo. Tak to nevim.
Ále nic, prosimtě. Hlavně, že to sedlo. Ale zejtra musíme zatlačit.
Jsou tam peníze Jardy. I když Jarda je na tom zle.
Tak to neměl řikat.
Ale no jo.
Ne, zatlačíme, i kdybych měl lovit dalšího Kocoura.
A kolik jich máš? Abys to nepřepísk.
No málo. Ale zejtra zatlačíme.
Právě, jsou tam peníze Jardy. I když je na tom zle.
Tak to neměl řikat.
Ale no jo.
Je to zlý. Hele viděls ty Fény? Jak to tam šolíchaj...
No ty kráááso. A Hugo, ten šlape.
Toho nesmíš přivěsit, i kdyby nevim co bylo. Jestli mi rozumíš.
Rozumim.
Víš co, ty Teplice. Je to špatný.
Jak to?
No je to zlý.
To je, no.

p. Svištící

Obligatorní doplnění

Vážení návštěvníci,

je naší milou povinností Vás uvítat v tomto skrovném virtuálním obydlí pana Svištícího a pana Koželuha. Není jisté, co přesně se zde bude objevovat, zato je navýsost jisté, že to, co se tu objeví, nebude žádným způsobem předvídatelné. Z tohoto titulu necítíme potřebu se dále vyjadřovat k předcházejícímu příspěvku. Na své si jistě přijdou milovníci všeho dada, surrealismu, expresionismu, klempířství, hydrodynamického přenosu výkonu a soudobé vážné hudby. Na své si naopak nepřijdou ryby.

Doporučujeme dále sledovat stránku Asynchron, ježto se tam budou nepravidelně objevovat informace technického rázu nezbytné pro korektní interpretaci této kadidelnice:



Pánové Svištící a Koželuh se s Vámi nyní loučí, ale vězte, že to nebude na dlouho.

p. Svištící
p. Koželuh

Praha Bubny

Ty krávo, těch kolejí!

p. Koželuh